Graf, který nelže: volba typu, osy a měřítka

Graf nelže, když jeho typ odpovídá otázce, na kterou má odpovědět, a když délky a plochy na obrázku rostou stejným poměrem jako čísla za nimi. V praxi to znamená tři rozhodnutí: sloupce pro srovnání kategorií, spojnici pro vývoj v čase a koláč nanejvýš pro pár podílů jednoho celku; svislou osu sloupcového grafu od nuly; a žádné efekty, které mění zdánlivou velikost tvarů.

Výchozí nastavení tabulkových procesorů některá z těchto pravidel porušují už v základu, takže zkreslený graf vzniká častěji nedopatřením než úmyslem.

Sloupcový, spojnicový, nebo koláčový: podle otázky, ne podle vzhledu

Díval bych se nejdřív na to, co je na vodorovné ose. Jsou-li to kategorie bez přirozeného pořadí – zákazníci, produkty, sklady – patří k nim sloupce, protože oko dobře porovnává délky se společným základem. Je-li to čas, patří k němu spojnice, která zdůrazní směr a tempo změny. Spojnice mezi kategoriemi je chyba: čára mezi produktem A a produktem B naznačuje přechod, který neexistuje.

Koláč má slabinu v tom, že odhadovat úhly a plochy výsečí je těžší než porovnávat délky. Rozdíl mezi podílem 23 a 27 procent je ve sloupcích zřejmý, v koláči ho bez popisků nikdo nepozná. Podle mě má koláčový graf smysl jen tam, kde sdělení zní „jedna část tvoří zhruba polovinu“ nebo „tři čtvrtiny“.

Osa od nuly u sloupců, volnější pravidlo u spojnic

Ve sloupcovém grafu nese informaci délka sloupce. Když svislá osa začíná na jiné hodnotě než nule, délky přestanou odpovídat číslům. Modelově: dva sklady vyřídily 96 a 100 zásilek. S osou od nuly jsou sloupce téměř stejné. S osou od 95 je druhý sloupec pětkrát vyšší než první, ačkoli skutečný rozdíl činí čtyři procenta.

Excel i Tabulky Google přitom umějí dolní mez osy zvolit automaticky podle dat, zejména když jsou všechny hodnoty vysoké a blízko sebe. Dolní mez proto u sloupců doporučuji vždy zkontrolovat v nastavení osy a ručně zadat nulu.

U spojnicového grafu je pravidlo volnější, protože informaci nese poloha a sklon čáry, ne plocha pod ní. Rozsah osy lze přizpůsobit datům, pokud je osa jasně popsaná a čtenář vidí, v jakém rozmezí se hodnoty pohybují. Zkrácená osa ovšem zvětšuje i běžné kolísání, takže se z drobného výkyvu opticky stane propad.

Dvě svislé osy svádějí k falešným souvislostem

Vedlejší osa se nabízí, když chcete v jednom grafu ukázat dvě veličiny v různých jednotkách, například počet objednávek a průměrnou dobu vyřízení ve dnech. Potíž je v tom, že měřítka obou os jsou na sobě nezávislá. Posunutím jedné z nich lze dosáhnout toho, že se čáry kříží, kopírují nebo rozcházejí, a čtenář si z místa křížení odnese závěr, který v datech není.

Za sebe bych dvě osy nahradil dvěma menšími grafy pod sebou se společnou časovou osou. Souvislost mezi řadami je vidět stejně dobře a žádná manipulace s měřítkem ji nevytvoří uměle. Pokud vedlejší osu přesto použijete, obarvěte popisky každé osy stejně jako příslušnou řadu.

3D efekty mění zdánlivou velikost tvarů

Prostorový koláč nakloněný k divákovi zvětšuje výseče v popředí a zmenšuje ty vzadu; stejný podíl vypadá jinak podle toho, kam ho natočíte. U prostorových sloupců zase není jasné, zda se hodnota čte na přední, nebo zadní hraně, a perspektiva oddaluje sloupce od mřížky. Hloubka přitom nezobrazuje žádný údaj.

Totéž platí pro stíny, přechody a silné obrysy. Prostorové varianty bych z nabídky typů vynechal úplně, nenapadá mě situace, kdy by čtenáři pomohly.

Popisky, jednotky a řazení kategorií

Graf má být srozumitelný i bez doprovodného textu, protože se obvykle kopíruje do prezentace nebo e-mailu sám. Název má říkat, co se měří a za jaké období, osa má nést jednotku – kusy, dny, tisíce kusů. U menšího počtu sloupců jsou čitelnější popisky hodnot přímo u sloupců než mřížka, legendu u jediné řady lze smazat a u spojnic je lepší napsat název řady rovnou ke konci čáry.

Řazení se podceňuje. Kategorie seřazené abecedně nutí čtenáře hledat největší a nejmenší hodnotu očima, kdežto seřazené podle velikosti ji ukážou okamžitě. Výjimkou jsou kategorie s přirozeným pořadím, jako jsou měsíce nebo velikostní pásma. Seřadit je třeba zdrojová data, nejpohodlněji v souhrnu, který připraví kontingenční tabulka; graf pořadí pouze přebírá. Proto se kvalita grafu odvíjí od toho, jak je v tabulkovém procesoru uspořádaný výchozí seznam.

Tatáž pravidla platí pro grafy, které za vás kreslí jiné nástroje, třeba přehledy návštěvnosti ve webové analytice – i tam se vyplatí podívat, kde začíná osa.

Praktická zkouška na závěr: ukažte hotový graf na pět vteřin někomu, kdo data nezná, a nechte si říct, co z něj vyčetl. Pokud zmíní něco jiného, než jste chtěli sdělit, vraťte se k volbě typu a k ose.

Zdroje

• Edward R. Tufte: The Visual Display of Quantitative Information, Graphics Press
• Stephen Few: Show Me the Numbers – Designing Tables and Graphs to Enlighten, Analytics Press
• Dostupné typy grafů v Office, Microsoft Support
• Typy grafů a diagramů v Tabulkách Google, Nápověda Editorů Dokumentů Google