Profil na LinkedInu: titulek, shrnutí a doporučení

Profil na LinkedInu stojí na třech místech, která návštěvník čte jako první: titulek s oborem a přínosem, shrnutí psané v první osobě a doporučení od lidí, s nimiž jste pracovali. Zbytek – zkušenosti popsané výsledky, vybrané dovednosti, fotka a vlastní adresa profilu – tyto tři části podpírá. Úprava celého profilu zabere jedno odpoledne a nevyžaduje placený účet.

Titulek: obor a přínos místo názvu pozice

Titulek je řádek pod jménem. LinkedIn ho zobrazuje všude, kde se objevíte: ve výsledcích hledání, u komentářů, v žádosti o spojení. Pokud ho nevyplníte, síť do něj dosadí aktuální pozici a firmu, tedy něco jako „Specialista ve společnosti XY“. Z toho cizí člověk nepozná, co děláte.

K dispozici je 220 znaků. Doporučila bych z nich využít zhruba polovinu a poskládat titulek ze dvou částí: obor nebo role a to, co z vaší práce mají druzí. Například „Projektová manažerka ve stavebnictví – rekonstrukce bytových domů od zadání po kolaudaci“ nebo „Lektor němčiny pro firmy – příprava týmů na jednání s rakouskými partnery“. Slova z titulku zároveň fungují jako klíčová slova při vyhledávání, takže obor pište tak, jak ho lidé hledají, ne interním názvem z organizační struktury.

Vyhnula bych se nálepkám typu „vizionář“ nebo „nadšenec do inovací“. Nedají se ověřit ani vyhledat a na úzkém řádku v telefonu zaberou místo, kde mohl stát obor.

Shrnutí psané v první osobě

Sekce O mně pojme až 2 600 znaků, ale bez rozkliknutí se zobrazí jen první zhruba tři řádky. Na ně proto patří to hlavní: čemu se věnujete, pro koho a s jakým výsledkem. Je to stejná zásada jako u každého pracovního textu, kde má být hlavní věc v první větě zprávy.

Pište „já“, ne „Jana je zkušená manažerka“. Třetí osoba zní na osobním profilu jako cizí medailonek a čtenář ví, že jste si ho napsali vy. Osvědčená stavba má tři krátké odstavce: co děláte teď, na čem jste se to naučili a s čím se na vás lidé mohou obrátit. Na konec dejte kontakt nebo větu, jaké zprávy uvítáte.

Podle mě je přeceňovaná délka. Shrnutí o osmi stech znacích, které někdo dočte, udělá víc práce než plně využitý limit s výčtem všech kurzů. Odrážky ani formátování editor nenabízí, takže text členěte prázdnými řádky.

Zkušenosti popsané výsledkem, ne náplní práce

U každé pozice stačí dvě až čtyři věty. Náplň práce typu „zodpovědnost za komunikaci s dodavateli“ se dá odhadnout z názvu pozice. Zajímavější je, co se díky vám změnilo: „Zavedla jsem jednotnou šablonu objednávek, počet chybných dodávek klesl zhruba o třetinu.“ Číslo uvádějte jen tehdy, když ho znáte a smíte ho zveřejnit; jinak popište výsledek slovy.

Starší a nesouvisející pozice zkraťte na název a roky. K těm klíčovým lze připojit ukázky – odkaz, dokument nebo slidy. Dobře tam poslouží třeba záznam nebo podklady z vystoupení; jak takovou prezentaci postavit a odříkat v čase, popisuji zvlášť. Před zveřejněním si ověřte, že materiál neobsahuje interní údaje zaměstnavatele nebo klienta.

Dovednosti a doporučení od lidí, kteří s vámi pracovali

Dovedností lze přidat desítky, ale delší seznam není lepší. Zvolila bych deset až patnáct, které odpovídají titulku, a zbytek smazala. Dovednosti lze přiřadit ke konkrétní pozici nebo vzdělání, což je věrohodnější než dlouhý nezařazený výčet. Potvrzení dovedností jedním kliknutím od kontaktů má malou váhu, protože nic nestojí.

Větší váhu má psané doporučení. Je to krátký text od konkrétního člověka, zobrazený s jeho jménem a pozicí, a napsat ho může jen někdo, s kým jste propojeni. Požádat o něj lze přímo z profilu. Za nejužitečnější považuji dvě nebo tři doporučení z různých stran – od nadřízeného, od kolegy a od klienta – protože každý vidí jinou část vaší práce.

Žádost usnadněte. Připomeňte projekt, na kterém jste spolupracovali, a napište, k čemu by se měl autor vyjádřit, třeba k dodržování termínů nebo k vedení jednání. Nejlepší doporučení popisuje konkrétní situaci a její výsledek, tedy stejně jako dobrá zpětná vazba mezi kolegy. Text si před zveřejněním přečtete a můžete autora požádat o úpravu, případně doporučení na profilu skrýt. Slušné je nabídnout totéž na oplátku, ale jen pokud máte o daném člověku co říct.

Fotka a vlastní adresa profilu

Profilová fotka se většinou zobrazuje jako malý kruh, takže obličej má zabírat větší část snímku. Stačí světlo z okna zepředu, klidné pozadí a oblečení, v jakém chodíte za klienty. Skupinový snímek, ze kterého jste vyříznuti, nebo fotka z dovolené působí na pracovní síti nepatřičně. LinkedIn doporučuje čtvercový obrázek alespoň 400 × 400 pixelů. Úvodní obrázek za fotkou lze využít pro prostý motiv spojený s oborem; výchozí šedá plocha naznačuje, že profil nikdo nedokončil.

Adresu profilu síť vygeneruje s řadou náhodných znaků na konci. V nastavení veřejného profilu ji lze změnit na tvar linkedin.com/in/jmeno-prijmeni. Kratší adresa se vejde do podpisu e-mailu, na vizitku i na poslední slide. Diakritiku vynechte, a pokud je vaše jméno obsazené, sama bych přidala obor nebo město spíš než číslo.

Na začátek udělejte dvě věci, které zaberou deset minut: přepište titulek a upravte adresu. Pak si otevřete profil v anonymním okně prohlížeče, abyste viděli, co se zobrazí nepřihlášenému návštěvníkovi, a přečtěte si jen to, co je vidět bez posouvání. Podle toho poznáte, kterou část upravit příště.

Zdroje

• LinkedIn Help – nápověda k úpravě titulku, sekce O mně a profilové fotky
• LinkedIn Help – Customize your public profile URL
• LinkedIn Help – Recommendations: žádost o doporučení, jeho úprava a skrytí
• LinkedIn Official Blog – doporučení k vyplnění profilu a sekce dovedností