Nominální a reálné hodnoty: proč se čísla očišťují

Nominální hodnota je částka vyjádřená v cenách období, ke kterému se vztahuje. Reálná hodnota je tatáž veličina přepočtená tak, aby z ní zmizel vliv změny cen. Očišťuje se proto, že koruna není pevné měřítko: když mezi dvěma roky vzrostou ceny, vyšší částka ještě neznamená víc zboží, práce ani služeb. Reálný údaj odpovídá na otázku, jak se změnilo množství, nominální na otázku, kolik peněz proteklo.

Běžné a stálé ceny v tabulkách statistiků

Statistické úřady pro oba pohledy používají ustálené názvy. Údaj v běžných cenách je nominální, tedy oceněný cenami, které platily v daném období. Údaj ve stálých cenách je reálný, oceněný cenami jednoho zvoleného období, takže se v čase mění jen objem. Ve zprávách se místo toho objevuje i spojení „po očištění o inflaci“ nebo slovo „objem“.

Technicky se dnes stálé ceny jednoho dávného roku téměř nepoužívají. Národní účty v Evropské unii oceňují každý rok cenami roku předchozího a meziroční změny pak spojují do řetězové řady vztažené k referenčnímu roku. Důvod je praktický: struktura cen i výroby se mění a váhy staré deset let by výsledek zkreslovaly. Vedlejším důsledkem je, že zřetězené složky po sečtení nemusejí dát přesně celek, což v tabulkách občas překvapí.

Modelový příklad: tržby dílny ve dvou letech

Vezměme modelovou truhlářskou dílnu, která v prvním roce utržila 100 tisíc korun a ve druhém 110 tisíc. Nominálně tržby stouply o 10 %. Předpokládejme, že dílna mezitím zdražila všechny výrobky o 5 %. Reálné tržby druhého roku získáme vydělením cenovým indexem: 110 děleno 1,05 je přibližně 104,8 tisíce korun v cenách prvního roku. Dílna tedy prodala zhruba o 4,8 % víc výrobků, zbytek nárůstu udělaly ceny.

Rychlý odhad „deset minus pět je pět“ dává skoro totéž a při malých změnách stačí. Doporučil bych ale zvyknout si na dělení, protože při dvouciferném růstu cen se odčítání rozchází s přesným výsledkem už znatelně. Při nominálním růstu o 50 % a cenách vyšších o 25 % je reálný růst 20 %, ne 25 %.

Příklad má i druhou stranu. Kdyby dílna zdražila o 10 % a utržila stejně o 10 % víc, reálně by neprodala nic navíc. A při nominálním růstu o 3 % a cenách vyšších o 5 % by reálně klesla, přestože v pokladně bylo víc peněz než loni.

Deflátor a jeho vztah k indexu spotřebitelských cen

Číslo, kterým se nominální hodnota dělí, se obecně nazývá deflátor. U hrubého domácího produktu vzniká obráceně, než by se čekalo: statistici spočítají produkt v běžných i ve stálých cenách a deflátor je podíl obou údajů vynásobený stem. Proto se mu říká implicitní.

Od indexu spotřebitelských cen, který se uvádí ve zprávách o inflaci, se liší záběrem. Index spotřebitelských cen sleduje pevně daný koš zboží a služeb kupovaných domácnostmi včetně dovezených. Deflátor HDP pokrývá vše, co se v zemi vyrobilo, tedy i stroje, stavby, služby státu a vývoz, a dovoz do něj nepatří. Obě čísla se proto mohou v témže roce lišit, aniž by jedno bylo chybné. Jak koš vzniká, popisuje článek o tom, jak funguje spotřební koš a výpočet inflace.

Podle mě je užitečné vědět, že pro každou veličinu se hodí jiný cenový index. Mzdy se převádějí na reálné indexem spotřebitelských cen, protože zajímá, co si za ně zaměstnanec koupí. Stavební výroba se očišťuje cenami stavebních prací, průmysl cenami výrobců. Výraz „reálný“ tak vždy znamená „očištěný určitým indexem“ a poctivá statistika uvádí kterým.

Kdy stačí nominální údaj a kdy zavádí

Nominální čísla nejsou špatná. Jsou správná všude, kde se porovnávají částky z téhož období: podíl odvětví na celkové produkci, struktura výdajů domácností nebo poměr dvou položek v jednom roce. Cenová hladina je pro obě strany stejná a očišťování by nic nepřineslo.

Zavádějí při srovnání v čase. Čím delší období a čím rychlejší růst cen, tím víc. Rekordy typu „nejvyšší tržby v historii“ považuji za téměř bezcenné, pokud jsou v běžných cenách, protože při trvale rostoucích cenách padá nominální rekord skoro každý rok. Podobně opatrný bych byl u mezinárodních srovnání, kde k cenám přistupuje ještě přepočet měn; proto se používá parita kupní síly, která zohledňuje rozdílné cenové hladiny zemí.

Širší souvislosti, tedy co dalšího si u čísla ověřit, shrnuje přehled jak číst ekonomické zprávy. Meziroční srovnání reálných řad má navíc vlastní úskalí, které rozebírá text o tom, čím se liší meziroční a mezičtvrtletní změna.

Praktický krok je jednoduchý. Otevřete si kteroukoli tabulku Českého statistického úřadu s časovou řadou v korunách a v záhlaví nebo v poznámce pod ní najděte, zda jde o běžné, nebo stálé ceny a jaký je referenční rok. Zabere to půl minuty a rozhoduje to o tom, co z tabulky smíte vyčíst.

Zdroje

• Český statistický úřad – Metodika čtvrtletních národních účtů
• Český statistický úřad – Indexy spotřebitelských cen: metodická příručka pro uživatele
• Eurostat – Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA 2010)
• Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, Grada Publishing