Jak číst ekonomické zprávy a nenechat se zmást čísly

Ekonomické zprávy se dají číst s jistotou, když si u každého čísla položíte pět otázek: s čím se srovnává, v jakých jednotkách je uvedeno, zda jde o změnu absolutní, nebo relativní, zda je nominální, nebo reálné, a kdo je vydal a v jaké fázi zpřesňování. Samotné číslo bez těchto údajů neříká skoro nic. Věta „výroba vzrostla o tři procenta“ může popisovat rok, čtvrtletí i jediný měsíc a pokaždé znamená něco jiného.

Nejde o nedůvěru k novinářům ani ke statistikům. Zpráva má omezený rozsah a titulek ještě menší, takže upřesňující slova vypadnou jako první. Čtenář si je musí doplnit sám, nejlépe přímo z původní tiskové zprávy statistického úřadu.

S čím se číslo srovnává a proč na tom záleží

Každá změna potřebuje výchozí bod. Statistika pracuje hlavně se třemi: se stejným obdobím předchozího roku, s obdobím bezprostředně předcházejícím a s průměrem delšího období. Tentýž ukazatel tak může ve stejný den vyjít kladně i záporně a obě čísla budou správně. Podrobně to rozebírám v textu o tom, čím se liší meziroční a mezičtvrtletní změna, včetně sezonního očištění a efektu srovnávací základny.

První, co bych ve zprávě hledal, je proto slovo „meziročně“, „mezičtvrtletně“ nebo „meziměsíčně“. Pokud chybí, zpráva je neúplná a s jiným údajem ji nelze poctivě porovnat. Totéž platí u mezinárodních srovnání: některé statistické úřady, typicky ve Spojených státech, přepočítávají čtvrtletní růst na roční tempo, kdežto evropské úřady zveřejňují prostou změnu proti předchozímu čtvrtletí. Dvě čísla vedle sebe pak vypadají dramaticky odlišně jen kvůli zvyklosti.

Jednotky, řády a rozdíl mezi absolutní a relativní změnou

Miliony a miliardy se v titulcích pletou častěji, než by člověk čekal, a u převzatých anglických zpráv se k tomu přidává past slova „billion“, které znamená miliardu, nikoli bilion. Vyplatí se také zkontrolovat, zda je údaj za celý stát, na jednoho obyvatele, nebo na jednoho zaměstnance. Velká země má skoro ve všem větší absolutní čísla než malá, a přesto může v přepočtu na hlavu zaostávat.

Absolutní změna říká, o kolik jednotek se veličina posunula. Relativní změna říká, jak velký je ten posun vůči výchozí hodnotě. Zvýšení o milion kusů je pro malého výrobce převrat a pro celý průmysl zaokrouhlovací chyba. Podle mě by dobrá zpráva měla uvádět obojí, protože procento bez základu skrývá velikost a absolutní částka bez procenta skrývá význam.

Zvláštní opatrnost si žádají ukazatele, které už samy procentem jsou, například míra nezaměstnanosti nebo podíl na trhu. Jejich posun se správně vyjadřuje jinak než změna běžné veličiny a záměna obou vyjádření patří k nejběžnějším chybám. Věnuje se jí samostatný článek o tom, jak se liší procenta a procentní body.

Nominální, nebo reálné: změnilo se množství, nebo jen ceny

Veličiny měřené v korunách rostou ze dvou důvodů. Buď se vyrobilo, prodalo či vyplatilo víc, nebo se totéž množství jen ocenilo vyššími cenami. Nominální údaj oba vlivy sčítá, reálný údaj cenový vývoj odstraňuje. U hrubého domácího produktu, maloobchodních tržeb i mezd se proto zveřejňují obě varianty a liší se někdy o několik procent.

Za sebe bych u každé korunové položky nejprve dohledal, která z obou variant v textu zazněla. Zprávy je střídají bez upozornění a čtenář pak srovnává nesrovnatelné. Jak očištění funguje a co je deflátor, popisuje článek o tom, co znamenají nominální a reálné hodnoty.

Průměr jako zdroj nedorozumění

Souhrnné číslo za miliony lidí nebo tisíce firem musí nutně něco zamlčet. Aritmetický průměr je citlivý na krajní hodnoty, takže několik velmi vysokých položek ho vytáhne nahoru, aniž se u většiny cokoli změnilo. Nejznámějším příkladem jsou výdělky, kde se vedle průměru sleduje i prostřední hodnota. Proč se obě čísla rozcházejí, vysvětluje text o tom, co vypovídá průměr a medián mezd.

Stejná úvaha se hodí i jinde. Průměrná velikost firmy, průměrná cena bytu nebo průměrná útrata zákazníka mohou být hodnoty, které ve skutečnosti skoro nikomu neodpovídají.

Kdo číslo vydal a zda je konečné

Údaje o ekonomice vznikají postupně. Statistický úřad obvykle nejdřív zveřejní předběžný odhad založený na neúplných podkladech, po několika týdnech ho zpřesní a s odstupem roku i více ho reviduje podle ročních výkazů. Revize není přiznání chyby, ale běžná součást výroby statistiky. Zpráva o tom, že se růst „nečekaně zrychlil“, může za čtvrt roku platit jen zčásti.

Rozlišoval bych tři druhy čísel: naměřený údaj úřadu, odhad analytiků před zveřejněním a prognózu do budoucna. První popisuje, co se stalo, druhý je tip a třetí je názor podložený modelem. V jednom odstavci zprávy se často objeví všechny tři a jen slovesa jako „očekává“ nebo „odhaduje“ prozradí, o který druh jde. Důležitý je i rozdíl mezi výběrovým šetřením, které má statistickou chybu, a úplnou evidencí.

Až příště narazíte na titulek s výrazným číslem, zkuste jednoduché cvičení: otevřete si původní tiskovou zprávu Českého statistického úřadu nebo Eurostatu a najděte v ní větu, ze které titulek vznikl. Většinou v ní stojí všechna upřesnění, která se do titulku nevešla, a pod ní odkaz na metodiku. Sám bych s tím začal u jediného ukazatele, který vás zajímá, a sledoval ho několik měsíců po sobě.

Zdroje

• Český statistický úřad – Revizní politika ČSÚ
• Eurostat – Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA 2010)
• OECD – Data and Metadata Reporting and Presentation Handbook
• Hindls, R., Hronová, S., Seger, J., Fischer, J.: Statistika pro ekonomy, Professional Publishing
• Huff, D.: How to Lie with Statistics, W. W. Norton & Company